Inzulín: hormon, který rozhoduje o tom, jak tělo s energií naloží
Většina lidí začne řešit inzulín až ve chvíli, kdy se objeví slovo cukrovka. Jenže v tu chvíli už je za námi často dlouhá cesta. Inzulín je totiž hormon, který ovlivňuje metabolismus mnohem dřív, než se zvýší krevní cukr – a právě proto má v příběhu diabetu 2. typu tak zásadní roli.
Tento článek je určen všem, kteří chtějí pochopit, co se v těle děje ještě před vznikem diabetu 2. typu – bez strašení, bez zjednodušování, ale s respektem k realitě lidského těla.
Co je inzulín a proč je pro život nezbytný
Inzulín je hormon, který se tvoří ve slinivce břišní. Jeho hlavním úkolem je řídit, jak tělo naloží s energií z jídla.
Po jídle – zejména po sacharidech – stoupne hladina glukózy v krvi. Inzulín funguje jako posel, který dává buňkám signál:
vezměte si energii a využijte ji,
uložte ji na později,
případně ji přeměňte na zásobu.
Bez inzulínu bychom energii z potravy nedokázali využít. Inzulín není problém. Problém nastává tehdy, když ho tělo musí vyrábět neustále a ve vysokém množství.
Inzulín neovlivňuje jen cukr v krvi
Často se mluví o inzulínu pouze v souvislosti s glykémií. Ve skutečnosti ale inzulín:
blokuje spalování tuků,
podporuje ukládání energie do tukových zásob,
ovlivňuje hlad a chutě,
působí na mozek, soustředění a náladu,
zvyšuje zánětlivé procesy v těle,
ovlivňuje rovnováhu dalších hormonů.
Proto se jeho nerovnováha může projevit únavou, přibíráním v oblasti břicha, chutěmi, kolísáním energie nebo zhoršeným spánkem – i když je krevní cukr ještě "v normě".
Proč se s inzulínem dostáváme do potíží častěji s věkem
Mladé tělo má vysokou schopnost adaptace. S přibývajícími lety se ale mění prostředí, ve kterém inzulín funguje:
ubývá svalová hmota,
zhoršuje se kvalita spánku,
roste zátěž stresem,
mění se hormonální rovnováha (zejména u žen v perimenopauze a menopauze),
přibývá let dietování a energetického deficitu.
Tělo se snaží situaci zvládnout. Jedním z jeho adaptačních mechanismů je inzulínová rezistence.
Co je inzulínová rezistence
Inzulínová rezistence znamená, že buňky přestávají reagovat na inzulín tak citlivě, jak by měly. Aby se glukóza dostala z krve do buněk, musí slinivka vyrábět inzulínu víc.
Zpočátku tento mechanismus funguje. Krevní cukr může zůstat v normě, laboratorní výsledky vypadají "dobře". Cena za to je ale trvale zvýšený inzulín.
Inzulínová rezistence není cukrovka. Je to však nejčastější předstupeň diabetu 2. typu.
Jak poznat, že inzulín není v rovnováze
Tělo často vysílá signály dřív, než se objeví diagnóza:
rychlý hlad po jídle,
chutě na sladké nebo slané,
únava a ospalost po jídle,
kolísání energie během dne,
podrážděnost při vynechání jídla,
přibírání především v oblasti pasu,
večerní přejídání nebo noční buzení.
Tyto projevy často souvisí s výkyvy glykémie a nadměrnou inzulínovou odpovědí.
Důležité je pochopit jednu věc: diabetes 2. typu nezačíná vysokým cukrem, ale vysokým inzulínem.
Jak inzulínová rezistence přechází v diabetes 2. typu
Po určitou dobu dokáže slinivka zvýšenou produkcí inzulínu kompenzovat sníženou citlivost buněk. Tento stav ale není udržitelný dlouhodobě.
Postupně může dojít k vyčerpání beta-buněk slinivky. Inzulínu už není dostatek k udržení normální glykémie a hladina cukru v krvi začne stoupat.
V tomto bodě se objevuje diagnóza diabetu 2. typu.
Diabetes 2. typu tak není náhlé onemocnění, ale výsledek dlouhodobého metabolického přetížení.
Co možná o inzulínové rezistenci nevíte:
- IR neovlivňuje jen metabolismus cukrů. Zasahuje do rovnováhy estrogenů, progesteronu i androgenů, a proto stojí v pozadí potíží jako je PCOS, zhoršení PMS, nepravidelný cyklus nebo ukládání tuku v oblasti břicha.
- IR problémem pouze lidí s nadváhou. Existuje i tzv. "štíhlá IR", kdy je hmotnost v normě, ale metabolismus je přetížený stresem, dietami nebo hormonálními změnami.
- Chronicky zvýšený inzulín narušuje signály sytosti a hladu. Pocit neustálého hladu, chutě na sladké nebo večerní přejídání nejsou selháním disciplíny, ale hormonálním signálem těla.
Dobrá zpráva na závěr
Inzulínová rezistence i diabetes 2. typu mají silnou životní a metabolickou složku. To znamená, že tělo reaguje na signály, které mu dáváme – stravou, pohybem, spánkem, stresem i celkovým rytmem dne.
Čím dříve se začne pracovat s inzulínovou rovnováhou, tím větší má tělo prostor ke zlepšení.
Inzulín není nepřítel. Je to hormon, který nás má chránit. Když mu porozumíme, můžeme s ním začít spolupracovat – dřív, než se z nerovnováhy stane diagnóza.