Budu vaší průvodkyní na cestě za svobodou v jídle. Naučím vás, jak nebýt otrokem jídla. Ovládnout své chutě a dosáhnout svého vytouženého cíle. Zhubnout, dodat tělu energii nebo preventivně řešit zdravotní stav. Jsem expertkou na zdravý životní styl a vše s tím související.

Dnes jsem plná energie. Nejsem otrokem jídla, našla jsem svobodu ve svém stravování. Během dne mi nekolísá energie a tudíž nálada. Dokážu se vědomě rozhodnout, co si dát k jídlu, jelikož přesně vím, jak na mě jídlo působí. Mám dost energie na domácnost, pracovní povinnosti a nemám problém si jít v podvečer zaběhat.

Cesta k dnešnímu stavu byla ovšem trnitá

Vždy jsem se zajímala o zdravou stravu, hubnutí a zdravé vaření. I když jsem hubnout nepotřebovala, četla jsem časopisy a knihy o dietách, zdravém jídle a pohybu. Vše mě to doslova fascinovalo. Na střední školu jsem šla ale raději na ekonomku, stejně jako rodiče jsem se domnívala, že bych se poradenstvím ve výživě nemohla uživit.  Ve stejném duchu jsem pokračovala dál studiem na Vyšší škole právní v Liberci. 

Chutě jsem neměla pod kontrolou

Během studijních let jsem stále hltala všechny články o zdravé stravě a doporučeními se řídila. Nechápala jsem tudíž, že i když jím všechna ta zdravá jídla, stale mě ovládají chutě. Připadala jsem si dost často otrokem jídla, i přesto, že jsem si nachystala zdravé svačiny a jídlo si hlídala, měla jsem veliké chutě na sladké. Neměla energii na sport. A I když jsem se snažila být aktivní ve sportu, začalo mi růst břicho a obalovala jsem se kolem boků a stehen.

Neuměla jsem ze začarovaného kola vyskočit

Jedla jsem sladké minimálně jednou denně, když ale přišlo období, kdy bylo více stresu, byla jsem schopná jíst jen sladké. Jelikož jsem emocionálně založený člověk, moje nálady se promítaly růstem chutí a chutě v klesajících náladách. Byl to začarovaný kruh. Žila jsem ve vztahu, kde jsem necítila od partnera lásku, o to vice jsem ji hledala ve sladkostech.

Moje okolí to sice vědělo, že jsem milovnice sladkého, ale nebrali to vůbec jako problém. Vžďyt jsem byla hubená a zdravá. Naopak jsem ke každé příležitosti dostávala mnoho sladkostí, abych si "osladila" život. :-) 

Milovala jsem například lentilky. Byly vždy po ruce, v pracovním stole v zaměstnání. Cestou z oběda, když jsem se vracela do zaměstnání, jsem se každý den stavovala pro nějakou dobrotu. Nejčastěji to byly čokolády, ale nikoli vysokoprocentní, ale ty plné cukru a ztužených tuků. Musela jsem si dát kousek hned cestou z obchodu a další dobrůtku později v práci. Když jsem šla na oslavu, kde se podávalo od sladkostí po slané dobrůtky, byla jsem jak neřízená střela. I když jsem se cestou na oslavu utvrzovala, že dneska to neporuším, na všechny sliby jsem při pohledu na jídlo, zapomněla. V té době mi nedělalo vůbec problémy míchat slané se sladkým a zapíjet kyselým, takže mi bylo sice dobře fyzicky, ale psychicky jsem se velice trápila.

Nový začátek?

S novým partnerem, s mým současným manželem jsem se rozhodla to změnit. Jenže také to nebylo hned.

Když jsem čekala svou první dceru, snažila jsem se sladkosti zcela vyřadit. Přeci již nešlo jen o mě! Žila jsem v harmonickém vztahu, takže nebyl důvod zajídat problémy jídlem. Nic vážného mě netrápilo. Den jsem začala domácí ovesnou kaší, dopoledne ovoce, k obědu jsem si uvařila vyvážený oběd nebo jsem si to alespoň myslela, že je vyvážený. A po obědě to začalo. Přišly chutě a útlum energie. Jelikož jsem milovala domácí koláče a nebyla líná si je třeba obden péct, řešila jsem odpolední chutě právě zdravějším domácím zákuskem. Moje tělo se pravidelně po 2 až 3 hodinách připomnělo, že má opět "hlad", ochotně jsem mu tedy servírovala jídla až do večera. Přesně tak se to i doporučovalo v knihách o zdravé výživě. Vše jsem zakončila večeří v podobě krupicové kaše nebo pečivem. A druhý den nanovo. Slib, že dnes už to neporuším. Jenže po obědě přišel útlum, který jsem zahnala sladkým.

Ponořila jsem se do studia a hledání cesty, jak z toho ven

Jelikož jsem se o stravu zajímala mnoho let, po porodu druhé dcery jsem se rozhodla tento obor studovat, abych si v tom udělala konečně jasno. Vyzkoušela jsem mnoho výživových směrů od makrobiotiky, veganství, paleo až po LCHF. Od každého jsem si něco osvojila a praktikovala dál. Sledovala jsem, co platí na mé tělo, co mi vyhovuje.Nastoupila jsem do franšízové společnosti, která pomáhala klientům hubnout a zlepšovat svůj stav. Všechny své poznatky jsem tudíž mohla aplikovat i na klientech a sledovala spolu s nimi, jaký vliv to má na jejich tělo. Ještě než klienti začali pociťovat změny po tělesné stránce,  pochvalovali si, že dokáží své chutě ovládat.

Nikdy jsem ale žádný výživový směr nedržela dlouho. Nedokázala jsem svoji stravu zaškatulkovat do určitého směru a držet se striktně jejich pravidel. Akorát mě to stresovalo. 😊 

Dnes již nejsem otrokem jídla a pomáhám i ostatním se od nezdravého vztahu k jídlu odprostit

Díky studiu a intenzivní práci s klienty jsem vytvořila postup, jak si najít svobodu v jídle. Našla jsem si stravovací styl, který mi velice vyhovuje, a to již mnoho let. Chutě mi již nehází klacky pod nohy. Dokážu se vědomě rozhodnout, že si dám něco dobrého, vychutnat si to a pokračovat ve svém obvyklém režimu. Často mi klienti již v průběhu naší spolupráce říkají, že již nejsou otroky jídla. Věřte mi, je to opravdu osvobozující pocit. Není to cesta jednoduchá, chce to dát svému tělu čas, zkoušet různé možnosti a mít trpělivost. Určitě to ale stojí za to.

Ráda pomohu i vám najít svobodu v jídle. Nebýt otrokem svých chutí. Jídlo bude váš parťák, na kterého se budete těšit a užívat si jej, nikoliv nepřítel. Díky mým zkušenostem nemusí být vaše cesta tak klikatá a vyhnete se slepým uličkám.

Miluji vaření a i když je to někdy náročné skloubit péči o rodinu a svůj profesní život, vždy se snažím volit to nejmenší zlo. Je pro mě velice důležité, aby moje 3 dcery měly kvalitní domácí stravu. Naštěstí čím jsou starší, tím více se do vaření zapojují a vědí, co je pro ně dobré.

Jako malá jsem běhání upřímně nenáviděla. Teď mám běh velice ráda. Běhu jsem přišla na chuť v době mateřských dovolených. Když jsem měla hlídání, navlékla jsem si tenisky a prostě vyběhla. Bylo to velice praktické. V té době jsem se rozběhala nejvíce a stále běham. Můj manžel je také velice fyzicky aktivní, jeho tělo má tudíž vysoké nároky na výživu.