Chutě na sladké, slané i „něco dobrého“ nejsou náhoda

22.05.2026

Tělo si často říká o mnohem víc než jen o cukr. Za chutěmi může stát únava, stres, oslabené trávení i inzulínová rezistence. Chutě jsou častým tématem v praxi. Proto jsem sepsala ty nejčastější chutě, které řešíme s klientkami – nejen na sladké, ale i na slané, "zkrátka něco dobrého".  Co za nimi může stát, jak s nimi pracovat a proč není vždy cesta proti nim bojovat silou vůle.

Mnoho žen si myslí, že problém je v nedostatku disciplíny.

Jenže po letech fungování "na výkon", diet, stresu, nedostatku spánku a ignorování vlastních potřeb často zjistíme, že problém není ve slabé vůli… ale v tom, že ta vůle už jednoduše došla.

Chutě totiž nejsou jen o jídle.

Mohou být signálem:

  • rozkolísané hladiny cukru v krvi,
  • dlouhodobého stresu,
  • únavy a přetížení,
  • oslabeného trávení,
  • nedostatku bílkovin či minerálů,
  • ale někdy i nenaplněných emocí, potřeby klidu, bezpečí nebo radosti.

A právě proto často nefungují další zákazy, přísné režimy ani nekonečný boj sama se sebou. 

Když začneme tělu více rozumět, mnohé chutě se mohou výrazně zmírnit – někdy dokonce úplně zmizet.

Chutě na sladké: rychlá energie i rychlá úleva

Sladké bývá nejčastější. A dává to smysl.

Pokud během dne:

  • jíme málo,
  • vynecháváme bílkoviny,
  • fungujeme pod stresem,
  • máme rozkolísanou hladinu cukru v krvi,

= mozek večer začne hledat nejrychlejší zdroj energie.

Cukr navíc krátkodobě zvyšuje DOPAMIN = hormon odměny a uspokojení.

Proto sladké často nehledáme jen kvůli hladu.

Někdy jím zaháníme:

  • únavu,
  • stres,
  • samotu,
  • tlak,
  • nebo pocit, že "si konečně něco zasloužím".

Na chutě na sladké nejlépe pomůže zařazení zdrojů bílkovin do každého jídla. Pokud se ukáže, že klientka vynechává přílohy či pečivo kvůli redukci hmotnosti, ale následně má silné chutě na sladké, postupně zařadíme i komplexní sacharidy, které tolik nerozkolísají glykémii, a doplníme je o vhodné zdroje bílkovin a tuků. 


Když nejde o hlad, ale o potřebu zastavit se

Na konzultacích často říkám:

"ZKUSTE SE PŘED JÍDLEM NA CHVÍLI ZASTAVIT A ZEPTAT SE SAMA SEBE: CO TEĎ OPRAVDU POTŘEBUJI?"

Možná nepotřebujete čokoládu, možná potřebujete:

  • klid,
  • obejmout,
  • odpočinek,
  • chvíli bez výkonu,
  • pocit radosti.

Chutě na slané nejsou jen o brambůrkách

Mnoho žen mi říká:

"Já nejsem na sladké. Já bych pořád jedla něco slaného."

Za chutěmi na slané může být:

  • dlouhodobý stres,
  • únava a přetížení,
  • nízký příjem minerálů,
  • dehydratace,
  • ale někdy i určitý typ "vyčerpanosti" organismu.
V praxi se navíc poměrně často setkávám s tím, že ženy, které si poctivě vaří doma, používají hodně bylinek a snaží se "jíst zdravě", mají tendenci téměř nesolit. Mají pocit, že sůl je automaticky něco špatného.
Jenže i to může být kontraproduktivní. Kvalitní sůl je pro tělo důležitá: 
  • podílí se na hospodaření s tekutinami,
  • ovlivňuje nervový systém,
  • pomáhá s hydratací,
  • a je důležitá i pro správnou funkci nadledvinek.

Obzvlášť ženy, které:

  • hodně sportují,
  • potí se,
  • fungují pod stresem,
  • pijí velké množství vody,
  • nebo jí převážně "čistou" domácí stravu,

mohou mít někdy příjem sodíku paradoxně příliš nízký. Neznamená to samozřejmě začít nadměrně solit průmyslově zpracované potraviny! (tam je soli už přebytek!)

Ale kvalitní mořská nebo minerální sůl může být v některých případech naopak velmi nápomocná.

(Pokud se však léčíte s vysokým krevním tlakem nebo jiným onemocněním, kde je potřeba příjem sodíku hlídat, je vždy důležitý individuální přístup.)


A co chutě na hořké?

Ty bývají méně časté, ale velmi zajímavé.

Některé ženy intuitivně začnou vyhledávat:

  • hořkou čokoládu,
  • kávu,
  • tonik,
  • rukolu,
  • grep,
  • bylinné likéry.

Hořká chuť přirozeně podporuje trávení, tvorbu trávicích šťáv a aktivaci trávícího systému.

A právě oslabené trávení bývá často přehlíženou součástí celého problému.


A co chutě na kyselé?

Ty bývají často přehlížené, ale v praxi je vídám poměrně často.

Některé ženy mají období, kdy:

  • potřebují nakládané okurky,
  • citronovou vodu,
  • kysané potraviny,
  • ocet,
  • kombuchu,
  • nebo "něco kyselého", co je doslova probudí.

Kyselá chuť přirozeně stimuluje trávení a tvorbu trávicích šťáv.

A právě zde může být zajímavá souvislost:

  • oslabené trávení,
  • nízká tvorba žaludeční kyseliny,
  • únava po jídle,
  • nadýmání,
  • pocit těžkosti,
  • nebo horší trávení bílkovin.
  • a nebo těhotenství :-) 

Tělo si někdy intuitivně říká o něco, co trávení "nastartuje".

Proto některým ženám paradoxně udělá dobře:

  • pár kapek citronu do vody,
  • jablečný ocet před jídlem,
  • nebo malé množství fermentovaných potravin.

Samozřejmě vždy záleží na konkrétním organismu a stavu trávení.


Oslabené trávení = větší chutě

Pokud tělo špatně tráví a vstřebává živiny, může mít pocit, že stále něco chybí.

Typické signály:

  • nadýmání,
  • těžkost po jídle,
  • únava po jídle,
  • pálení žáhy,
  • říhání,
  • pocit "kamene v žaludku".

Mnoho žen je překvapených, že po podpoře trávení se chutě výrazně zmírní.


Malé změny, které dělají velký rozdíl

Zkuste některé z těchto malých kroků, které pomohou vracet vaše tělo do rovnováhy:

  • začít jídlo zeleninou,
  • "nepřežívat" celý den na kávě,
  • nevynechávat bílkoviny,
  • nejíst samotné sacharidy/zcela vynechávat sacharidy
  • zařadit krátkou procházku po jídle,
  • někdy podpořit trávení například jablečným octem před jídlem,
  • a hlavně přestat se svým tělem bojovat.

A jeden malý trik:

Až budete mít příště chuť, zkuste si říct:

"Dnes si sladké nedám. Pokud budu mít chuť i v pátek, dopřeji si něco opravdu dobrého."

Velmi často totiž:

  • chuť mezitím zeslábla,
  • nebo si ženy daly malé množství bez přejídání a výčitek.

Mozek totiž neměl pocit zákazu.


Chutě mohou být jedním z prvních signálů inzulínové rezistence

Únava.
Výkyvy energie.
Večerní chutě.
Přibírání v oblasti břicha.
Horší koncentrace.
Nutnost "něco si dát", aby člověk fungoval.

To všechno mohou být první nenápadné signály Inzulínové rezistence. 

A právě proto je důležité neřešit jen samotné chutě, ale dívat se na organismus v souvislostech.

Pokud chcete mít celý seznam přehledně na ledničce, pak si ho můžete zdarma stáhnout ZDE. 


Chcete zjistit, zda se vás inzulínová rezistence může týkat?

Připravila jsem e-book zdarma, ve kterém najdete nejčastější příznaky, souvislosti i první praktické kroky.




Share