Chutě na sladké, slané i „něco dobrého“ nejsou náhoda
Tělo si často říká o mnohem víc než jen o cukr. Za chutěmi může stát únava, stres, oslabené trávení i inzulínová rezistence.

Celý den se snažíte "jíst rozumně".
Ráno jen rychlá káva.
K obědu něco malého.
Odpoledne není čas.
A večer?
Najednou máte neodolatelnou chuť na čokoládu, sušenky, pečivo nebo "něco dobrého".
A často přichází výčitky.
"Zase jsem to nezvládla", "nemám dost silnou vůli", "přes den jsem se držela, a večer si to pokazím".
Jenže ve většině případů nejde o slabou vůli.
Za chutěmi se často skrývá mnohem více:
- rozkolísaná energie,
- dlouhodobý stres,
- únava,
- nevyživené tělo,
- oslabené trávení,
- hormonální nerovnováha,
- ale někdy i nenaplněné emoce a potřeby.
A právě proto nestačí jen "zatnout zuby".
Chutě na sladké: rychlá energie i rychlá úleva
Sladké bývá nejčastější. A dává to smysl.
Pokud během dne:

- jíme málo,
- vynecháváme bílkoviny,
- fungujeme pod stresem,
- máme rozkolísanou hladinu cukru v krvi,
= mozek večer začne hledat nejrychlejší zdroj energie.
Cukr navíc krátkodobě zvyšuje DOPAMIN = hormon odměny a uspokojení.
Proto sladké často nehledáme jen kvůli hladu.
Někdy jím zaháníme:
- únavu,
- stres,
- samotu,
- tlak,
- nebo pocit, že "si konečně něco zasloužím".
Když nejde o hlad, ale o potřebu zastavit se
Na konzultacích často říkám:
"ZKUSTE SE PŘED JÍDLEM NA CHVÍLI ZASTAVIT A ZEPTAT SE SAMA SEBE: CO TEĎ OPRAVDU POTŘEBUJI?"
Možná nepotřebujete čokoládu, možná potřebujete:
- klid,
- obejmout,
- odpočinek,
- chvíli bez výkonu,
- pocit radosti.
Chutě na slané nejsou jen o brambůrkách
Občas mi klientka řekne:
"Já na sladké tolik nejsem. Já potřebuji spíš něco slaného."
Za chutěmi na slané může stát:
- dlouhodobý stres,
- únava,
- přetížení organismu,
- nízký příjem minerálů,
- ale i určitý typ "vyčerpanosti".
Tělo ve stresu hospodaří jinak se sodíkem a minerály. A někdy si o ně začne říkat právě chutěmi.

Ty bývají méně časté, ale velmi zajímavé.
Některé ženy intuitivně začnou vyhledávat:
- hořkou čokoládu,
- kávu,
- tonik,
- rukolu,
- grep,
- bylinné likéry.
Hořká chuť přirozeně podporuje trávení, tvorbu trávicích šťáv a aktivaci trávícího systému.
A právě oslabené trávení bývá často přehlíženou součástí celého problému.
A co chutě na kyselé?

Ty bývají často přehlížené, ale v praxi je vídám poměrně často.
Některé ženy mají období, kdy:
- potřebují nakládané okurky,
- citronovou vodu,
- kysané potraviny,
- ocet,
- kombuchu,
- nebo "něco kyselého", co je doslova probudí.
Kyselá chuť přirozeně stimuluje trávení a tvorbu trávicích šťáv.
A právě zde může být zajímavá souvislost:
- oslabené trávení,
- nízká tvorba žaludeční kyseliny,
- únava po jídle,
- nadýmání,
- pocit těžkosti,
- nebo horší trávení bílkovin.
Tělo si někdy intuitivně říká o něco, co trávení "nastartuje".
Proto některým ženám paradoxně udělá dobře:
- pár kapek citronu do vody,
- jablečný ocet před jídlem,
- nebo malé množství fermentovaných potravin.
Samozřejmě vždy záleží na konkrétním organismu a stavu trávení.
Oslabené trávení = větší chutě
Pokud tělo špatně tráví a vstřebává živiny, může mít pocit, že stále něco chybí.
Typické signály:
- nadýmání,
- těžkost po jídle,
- únava po jídle,
- pálení žáhy,
- říhání,
- pocit "kamene v žaludku".
Mnoho žen je překvapených, že po podpoře trávení se chutě výrazně zmírní.
Malé změny, které dělají velký rozdíl
Zkuste některé z těchto malých kroků, které pomohou vracet vaše tělo do rovnováhy:
- začít jídlo zeleninou,
- nejezdit celý den na kávě,
- nevynechávat bílkoviny,
- nejíst samotné sacharidy,
- zařadit krátkou procházku po jídle,
- někdy podpořit trávení například jablečným octem před jídlem,
- a hlavně přestat se svým tělem bojovat.
A jeden malý trik:
Až budete mít příště chuť, zkuste si říct:
"Dnes si sladké nedám. Pokud budu mít chuť i v pátek, dopřeji si něco opravdu dobrého."
A víte co?
Velmi často:
- chuť mezitím zeslábla,
- nebo si ženy daly malé množství bez přejídání a výčitek.
Mozek totiž neměl pocit zákazu.
Chutě mohou být jedním z prvních signálů inzulínové rezistence
Únava.
Výkyvy energie.
Večerní chutě.
Přibírání v oblasti břicha.
Horší koncentrace.
Nutnost "něco si dát", aby člověk fungoval.
To všechno mohou být první nenápadné signály Inzulínové rezistence.
A právě proto je důležité neřešit jen samotné chutě, ale dívat se na organismus v souvislostech.
Možná vaše tělo nepotřebuje více kontroly. Možná potřebuje více podpory.
Chcete zjistit, zda se vás inzulínová rezistence může týkat?
Připravila jsem e-book zdarma, ve kterém najdete nejčastější příznaky, souvislosti i první praktické kroky.