Možná to znáte, celý život jste snídala chleba s máslem a medem a vlastně vám to stačilo. Ale nyní, po 40.věku máte po této snídani brzy chutě, hlad, nedokážete se soustředit na práci a jste schopná řešit jen, co si dáte dobrého.

A tak si začnete říkat:

Co se se mnou děje?
Proč už moje tělo nereaguje stejně jako dřív?
Mám vyřadit sacharidy?
Je to inzulinová rezistence?
Nebo za to mohou hormony?

V perimenopauze často není odpověď jednoduchá. A právě proto se vyplatí podívat se na tělo v souvislostech. Hladina cukru v krvi není ovlivněná jen tím, co jíme. Ovlivňuje ji také spánek, stres, svalová hmota, játra, kortizol, nervový systém — a samozřejmě i ženské hormony. A jedním z důležitých hráčů je ESTROGEN.

1. Perimenopauza není jen o konzistentním "ubývání hormonů"

O perimenopauze se často mluví jako o období, kdy začíná klesat estrogen. Ve skutečnosti hormony často spíš kolísají, než že by jen plynule klesaly.

Estrogen může být někdy vyšší, jindy nižší. Progesteron často začne klesat dříve, protože ovulace může být méně pravidelná. A právě tím se mění rovnováha mezi estrogenem a progesteronem.

A tělo na tuto změnu může reagovat velmi různě.

• Někdy větší únavou.
• Někdy horším spánkem.
• Někdy podrážděností.
• Někdy buzením v noci.
• Někdy větší chutí na sladké.
• A někdy i horší stabilitou krevního cukru.

Estrogen je v období perimenopauzy vyšší ne kvůli tomu, že by byl v absolutním nadbytku, ale ve vztahu k progesteronu, který tvoříme po 40. věku v menším množství. 

2. Estrogen ovlivňuje víc než jen cyklus

Estrogen si většina žen spojuje hlavně s menstruací, plodností nebo přechodem. Jenže jeho role je mnohem širší.

Estrogen ovlivňuje:

• citlivost buněk na inzulín,
• metabolismus glukózy,
• kvalitu a funkci cév,
• termoregulaci,
• náladu,
• spánek,
• zánětlivou odpověď,
• nervový systém,
• reakci těla na stres.

A právě proto se při jeho kolísání může měnit i to, jak tělo reaguje na jídlo. Nejde tedy jen o otázku: Kolik sacharidů si mám zadat do kalorické tabulky.

Ale také:

• V jaké fázi cyklu jsem?
• Jak jsem spala?
• Jsem ve stresu?
• Mám dost progesteronu?
• Jak pracuje můj nervový systém?
• Jak stabilní je moje metabolická odpověď?

3. Proč může stejné jídlo jednou sedět a jindy ne?

"Já už tomu nerozumím. Jednou si dám stejné jídlo a jsem úplně v pohodě. Jindy mě to uspí, nafoukne, mám hlad nebo chuť na sladké." Podobné poznatky od klientek slýchám ve své poradně dost často.

A právě v perimenopauze to může dávat velký smysl. Reakce na jídlo není izolovaná. Tělo nepracuje v laboratorních podmínkách. Každé jídlo dopadá do nějakého vnitřního prostředí.

Když je žena vyspaná, po klidnějším dni, po pohybu a v hormonálně příznivější fázi, může reakce na sacharidy vypadat dobře. Ale když je po špatné noci, ve stresu, před menstruací, s nižším progesteronem, vyšším kortizolem nebo větším zatížením nervového systému, může stejná porce vyvolat úplně jinou reakci. To neznamená, že je jídlo automaticky špatně. Znamená to, že tělo ztratilo část své pružnosti. Tomu říkám ztráta metabolické stability.

4. Estrogen, nervový systém a výkyvy cukru

Estrogen působí také na autonomní nervový systém — tedy na část nervového systému, která řídí funkce, které vědomě neovládáme (srdeční tep, krevní tlak, trávení, pocení, reakce na stres, termoregulace i schopnost těla udržovat vnitřní rovnováhu). 

Když je autonomní nervový systém citlivější nebo přetížený, mohou se objevit projevy jako:

• vnitřní neklid,
• bušení srdce,
• návaly,
• pocení,
• horší spánek,
• pocit "rozhozeného těla",
• výkyvy energie,
• větší citlivost na jídlo.

A do toho může vstupovat i krevní cukr. Stabilní glykémie není jen otázkou slinivky. Je to spolupráce mezi játry, svaly, hormonálním systémem, nervovým systémem a stresem.

5. Kde se do toho zapojuje progesteron?

V perimenopauze se často pozornost stáčí hlavně k estrogenu. Jenže velmi často je zásadní i PROGESTERON.

Progesteron bývá spojován s klidem, spánkem, stabilitou nervového systému a lepší tolerancí stresu. Pokud ovulace není pravidelná, progesteronu se může tvořit méně.

A potom může vzniknout stav, kdy estrogen není nutně absolutně vysoký, ale v poměru k progesteronu může působit výrazněji.

To může u některých žen přispívat k:

• napětí před menstruací,
• horšímu spánku,
• větší úzkostnosti,
• citlivosti na stres,
• pocitu zadržování vody,
• bolestem prsou,
• silnější menstruaci,
• výkyvům energie a chutí.

A právě proto mi nedává smysl dívat se na estrogen izolovaně.

Progesteronu se může tvořit méně i když žena ještě menstruuje. Důležitá je ovulace. 

6. Proč nemusí být "přidáme estrogen" vždy první volbou

Hormonální terapie může být pro mnoho žen velmi užitečná a v některých případech výrazně zlepšit kvalitu života.

Ale jako u všeho platí: záleží na kontextu.

Pokud nevíme, jak vypadá vztah estrogenu a progesteronu, jak žena spí, jak zvládá stres, jestli má projevy inzulinové rezistence, výkyvy cukru, ztučnění jater, vyšší triglyceridy nebo zatížený nervový systém, pak jednoduché řešení typu chybí estrogen, tak ho doplníme, nemusí být ideální.

U některých žen může být problém spíš v kolísání hormonů než v samotném nedostatku.
U jiných v nízkém progesteronu.
U dalších v inzulinové rezistenci.
U dalších v kombinaci stresu, špatného spánku, nízké svalové hmoty a metabolické nepružnosti.

Proto bych byla opatrná s univerzálními návody. Hormony nejsou izolované tlačítko, jsou součástí systému.

7. Co má smysl sledovat?

Pokud se v perimenopauze objevuje větší únava po jídle, chutě, noční buzení, kolísání energie, větší hlad, horší tolerance sacharidů nebo přibývání v oblasti břicha, má smysl podívat se na širší obraz.

Nejen na glukózu.

Užitečné mohou být například:

inzulín nalačno,
HOMA-IR,
triglyceridy,
HDL cholesterol,
ALT, AST, GGT,
obvod pasu,
krevní tlak,
glykovaný hemoglobin,
případně OGTT s inzulínem,
vitamin D,
ferritin,
štítná žláza,
zánětlivé markery podle kontextu.

A vedle toho i praktické otázky:

• Jak spím?
• Budím se v noci?
• Mám po ránu energii?
• Mám chutě po jídle? 
• Jak snáším sacharidy? 
• Jak se mění reakce těla během cyklu?
• Jím dost bílkovin?
• Mám dost svalové hmoty? 
• Jím pravidelně, nebo tělo držím celý den v deficitu?

8. Co s tím v praxi?

Není cílem začít se bát jídla. Ani hormonů. Ani sacharidů. Cílem je vrátit tělu stabilitu.

V praxi často začínáme u jednoduchých kroků:

U některých žen pomůže ubrat rychlé sacharidy.
U jiných naopak pomůže zařadit sacharidy i k večeři.
U některých je klíčový spánek.
U jiných podpora játer.
U dalších řešení nervové soustavy.

A právě proto nestačí univerzální rada.

Pokud se v tom poznáváte a chcete pochopit, co se ve vašem těle děje, můžeme se společně podívat na vaše stravování, spánek, krevní testy, hormonální souvislosti i metabolické ukazatele. Ne proto, abyste dostala další seznam zákazů, ale abyste konečně pochopila, proč vaše tělo reaguje tak, jak reaguje — a co s tím můžete udělat.