Nával horka nezačíná v kůži. Začíná v mozku.

Proč se v perimenopauze najednou potíme, budíme v noci úplně mokré a máme pocit, že našemu tělu někdo rozbil termostat? 

Sedíte v kanceláři. Všem ostatním je normálně. A najednou to přijde. Teplo se začne šířit přes hrudník a krk do obličeje. Zrudnete, začnete se potit, možná se vám rozbuší srdce. Za několik minut je po všem – a někdy vám je vzápětí naopak zima.

Návaly horka patří mezi nejtypičtější projevy perimenopauzy a menopauzy. Zažije je přibližně 50–80 % žen.

A přestože máme pocit, že problém je někde v kůži, potních žlázách nebo "v hormonech", celý proces ve skutečnosti začíná jinde. V mozku.

V hlavě máme vlastní termostat

Tělesnou teplotu neustále hlídá část mozku zvaná hypotalamus. Představte si ho trochu jako termostat.

Za normálních okolností má naše tělo určité rozmezí teplot, které považuje za bezpečné. Říkáme mu termoneutrální zóna.

Když se teplota dostane příliš vysoko, mozek spustí chlazení:

• rozšíří cévy v kůži,
• zvýší průtok krve,
• spustí pocení.

Když naopak vyhodnotí, že je nám příliš chladno, může spustit třes a další mechanismy tvorby tepla. A právě tento systém se během perimenopauzy stává citlivějším.

Najednou stačí mnohem menší změna

Lara Briden ve své knize Hormonální zdraví zralé ženy používá velmi srozumitelné vysvětlení: během perimenopauzy se naše termoneutrální zóna zužuje. To znamená, že změna teploty, které by si mozek dříve téměř nevšiml, najednou překročí jeho pomyslnou hranici. A mozek zareaguje:

"Je nám příliš horko. Chladit!"

Cévy v kůži se rozšíří, přijde pocení a my zažijeme nával. Jenže naše skutečná tělesná teplota nemusela dramaticky vzrůst. Změnila se především citlivost mozkového termostatu.

A proč se termostat najednou "rozladí"?

Tady vstupuje do hry estrogen. A ještě přesněji – jeho kolísání a následný pokles.

Perimenopauza totiž není období, kdy estrogen jednoduše a plynule klesá. Jeho hladiny mohou poměrně dramaticky kolísat. Jednou jsou vysoko, pak prudce klesnou dolů. A právě tyto změny ovlivňují nervové okruhy v hypotalamu, které se podílejí na řízení tělesné teploty.

Dnešní výzkum přitom ukazuje na velmi zajímavého hráče: takzvané KNDy neurony. Ty reagují na změny estrogenového prostředí a prostřednictvím neurokininu B se podílejí na aktivaci mechanismů odvádějících teplo.

Jinými slovy: Nával není porucha potních žláz. Je to neuroendokrinní reakce mozku na měnící se hormonální prostředí.

Proto nával často není jen "je mi horko"

Současně se mohou objevit:

• bušení srdce,
• zrudnutí,
• pocení,
• tlak v hlavě,
• závratě,
• nevolnost,
• úzkost nebo vnitřní neklid,
• následná zimnice.

Do termoregulace totiž nevstupuje pouze estrogen, ale také autonomní nervový systém a neurotransmitery. Proto může být rozdíl mezi ženou, která má dva mírné návaly týdně, a ženou, kterou budí několikrát každou noc, mnohem komplexnější než jen rozdíl v hladině estrogenu.

A tady se dostáváme ke stresu

Možná jste si sama všimla: Když jste odpočatá a v klidu, návaly jsou snesitelnější. Pak přijde náročný týden, málo spánku, několik káv, pracovní stres – a návaly se rozjedou. Není to jen pocit. Stresový systém, autonomní nervový systém a termoregulační centra v mozku spolu komunikují.

Proto se v naturopatické praxi nechci dívat pouze na otázku: "Jak snížit estrogenové příznaky?"

Mnohem více mě zajímá: "Co všechno ještě zvyšuje citlivost tohoto systému?"

A co inzulínová rezistence?

Výzkumy ukazují, že ženy s výraznějšími vazomotorickými příznaky mívají častěji horší některé ukazatele metabolického zdraví včetně inzulínové rezistence. 

Určitě zde neplatí rovnice: Máte návaly = máte inzulínovou rezistenci. Ani to neznamená, že inzulínová rezistence je příčinou každého návalu. Může to ale být další důvod, proč se zejména u ženy s výraznými nebo dlouhotrvajícími návaly podívat také na širší obrázek.

Pokud se k nim přidává:

• přibírání v oblasti břicha,
• výrazná únava po jídle,
• chutě na sladké,
• kolísání energie,
• vysoké triglyceridy,
• ztučnění jater,
• nebo další známky metabolické dysfunkce,

dává mi smysl metabolické zdraví nepřehlédnout.

Nával může být symptom menopauzálního přechodu. Zároveň ale může být příležitostí podívat se, jak se ženě daří metabolicky jako celku.

Návaly proto nechci jen "vypnout"

Chci vědět, co je zesiluje.

A tady se dostáváme k tomu, co můžeme ovlivnit.

1. Stabilizovat metabolické zdraví

Nejde o vyřazení všech sacharidů.

Mnohem větší smysl má:

• dostatek bílkovin,
• vláknina,
• minimum ultrazpracovaných potravin,
• pravidelný pohyb,
• budování svalové hmoty,
• práce s inzulínovou citlivostí.

2. Podpořit nervový systém

Pokud celý den jedeme v sympatiku – výkon, práce, telefon, káva, stres – není překvapivé, že citlivý termoregulační systém dostává další podněty.

Pomoci může být až překvapivě obyčejné: procházka, příroda, dech, pravidelný pohyb, dostatek spánku a chvíle během dne, kdy po těle nic nechceme.

3. Podívat se na spánek

Tohle bývá začarovaný kruh: Nával nás probudí = nevyspíme se = následující den hůře zvládáme stres a metabolicky fungujeme méně optimálně. A další noc může být ještě horší.

Proto noční pocení není banalita, kterou bychom měly několik let prostě přetrpět.

4. Pozorovat vlastní spouštěče

Častým spouštěčem bývá alkohol. U některých žen také kofein, velmi pálivé jídlo nebo horké nápoje. Nemusíte preventivně vyškrtnout půl jídelníčku. Pozorujte svoje tělo. To je v perimenopauze jeden z nejlepších nástrojů, které máme.

5. Pohyb ano – a nezapomínat na svaly

Pohyb má během menopauzálního přechodu obrovský význam pro metabolické, kardiovaskulární, kostní i psychické zdraví. A čím jsme starší, tím důležitější místo by měl vedle chůze, běhu nebo kola dostávat také silový trénink. Neberu ho jen jako nástroj proti návalům. Beru ho jako investici do těla, které chceme používat dalších několik desítek let.

A co hořčík, taurin a byliny?

Lara Briden ve své praxi zmiňuje zejména hořčík a taurin jako podpůrnou kombinaci a věnuje se také ploštičníku hroznatému (Cimicifuga racemosa, black cohosh).

Tady bych ale byla opatrná s univerzálními návody.

Bylina ani doplněk stravy neřeší automaticky příčinu návalů a není vhodný pro každou ženu.

Právě proto v naturopatii raději skládám jednotlivé dílky:

hormony + nervový systém + metabolismus + spánek + pohyb + trávení + individuální situace ženy.

A teprve potom řeším, zda a jaká cílená suplementace dává smysl.

A co hormonální terapie?

Ani tu nechci stavět proti naturopatii.

Menopauzální hormonální terapie patří mezi nejúčinnější léčbu obtěžujících vazomotorických symptomů. Pro řadu vhodně vybraných žen může být velmi dobrou možností.

Naturopatický přístup znamená dívat se na ženu jako na celek, znát možnosti a společně s lékařem hledat řešení odpovídající jejímu zdravotnímu stavu, rizikům a preferencím.

A ještě jedna důležitá věc

Návaly mohou trvat déle, než jsme si dříve mysleli. U některých žen pokračují mnoho let po poslední menstruaci.

Pokud jsou velmi intenzivní, nově se objeví mimo typické období menopauzálního přechodu nebo jsou doprovázené dalšími neobvyklými příznaky, není dobré automaticky všechno svést na menopauzu. Patří k lékařskému vyšetření.