Dysautonomie, reaktivní hypoglykémie a hyperinzulinémie jednoduše vysvětlené

Na přednášce Metabolické souvislosti IR jsem mimo jiné přibližovala posluchačům stav tzv. Reaktivní hypoglykémie.

Bušení srdce, třes, náhlý hlad, studené ruce, únava, chutě na sladké, závratě, úzkosti, mozková mlha... Mnoho mladých dívek a žen přichází s pocitem, že je s nimi něco špatně. Některé slyší: "Jste moc citlivá." nebo: "To je psychika." A některé si samy začnou myslet: "Asi mám slabou vůli." Jenže velmi často za těmito potížemi stojí něco úplně jiného. 

V posledních letech se stále více mluví o třech pojmech:

• dysautonomie,
• reaktivní hypoglykémie,
• hyperinzulinémie.

A protože se jejich projevy často překrývají, není divu, že v tom mají ženy zmatek. Pojďme si je jednoduše rozklíčovat. 

Pozn.: Inspirací pro tento článek byly mimo jiné poznatky naturopatky Lara Briden a odborné materiály zabývající se vztahem mezi dysautonomií, hypoglykémií a inzulínovou rezistencí. 

1. Dysautonomie: když nervový systém reaguje přehnaně

Začněme tím nejméně známým. Autonomní nervový systém řídí vše, nad čím nemusíme přemýšlet:

• tepovou frekvenci,
• krevní tlak,
• trávení,
• pocení,
• regulaci cukru v krvi,
• reakci na stres.

U některých mladých žen však tento systém ještě není úplně stabilní. (*Podle Lary Briden může být mírná forma dysautonomie poměrně běžná zejména u dospívajících dívek a mladých žen. Autonomní nervový systém totiž dozrává až kolem 25. roku života.)

Jak se může projevovat?

• nízký krevní tlak,
• motání hlavy při vstávání,
• studené ruce a nohy,
• únava,
• bušení srdce,
• pocit na omdlení,
• migrény,
• syndrom dráždivého tračníku (IBS)
• úzkosti,
• problémy se spánkem,
• náhlé propady energie.

Mnoho dívek si myslí, že mají hypoglykémii. Ve skutečnosti může být problém primárně v nervovém systému.

dysautonomie - není žádný stav nebezpečí, ani nebezpečná diagnóza, ale mnohdy může mladou ženu/dívku potrápit nebo vyděsit

Co bývá typické?

Řeknou vám:

"Když se nenajím, je mi strašně zle." nebo "Najednou se mi rozklepou ruce." nebo "Musím si něco dát, jinak omdlím."

Ne vždy za tím stojí porucha metabolismu. Někdy tělo reaguje přehnaným vyplavením adrenalinu na pokles energie. A právě adrenalin vyvolá třes, bušení srdce, nervozitu nebo pocit paniky.

Co pomáhá?

• dostatek tekutin,
• elektrolyty,
• kvalitní spánek,
• pravidelné jídlo,
• pobyt v přírodě,
• práce s nervovým systémem,
• omezení přetížení. 

2. Reaktivní hypoglykémie: horská dráha cukru

Toto téma řeším v poradně velmi často. I já sama jsem se kolem svých 25 let potýkala s reaktivní hypoglykémii. Jenže jsem nic o reaktivní hypoglykémii nevěděla, spíš jsem si myslela, že jsem neschopná, mám slabou vůli a každý den to zkoušela zlepšit, jenže většinou marně - viz "Můj příběh". 

Typický scénář:

Snídaně:

• rohlík s marmeládou/cereálie/croissant/džus.

Za 2–3 hodiny:

• hlad,
• nervozita,
• slabost,
• podrážděnost,
• chutě na sladké.

A člověk má pocit, že musí okamžitě něco sníst.

Co se děje?

Po sacharidovém jídle stoupne glukóza. Tělo vyplaví inzulín. Jenže někdy ho vyplaví až příliš. A cukr následně spadne příliš nízko. A právě tady přichází důležitý moment. Mozek je orgán, který potřebuje nepřetržitý přísun energie. Pokud zaznamená rychlý pokles dostupné glukózy, vyhodnotí situaci jako potenciální ohrožení. Nečeká, až cukr klesne pod laboratorní normu.  Reaguje mnohem dříve. Spustí poplach.

Začnou se vyplavovat stresové hormony:

• adrenalin,
• noradrenalin,
• kortizol.

A najednou se objeví právě třes, nervozita, bušení srdce, pocení, nevolnost, podrážděnost, úzkost, silný hlad, pocit, že se musíte okamžitě najíst. Mozek se nás snaží jen zachránit a všemi možnými způsoby "donutit" nás se najíst.  Tomuto stavu říkáme reaktivní hypoglykémie.

Jak ji poznáte?

Často slýchám:

"Když se nenajím, jsem nesnesitelná." nebo "Za dvě hodiny po snídani hledám něco sladkého." nebo "Po obědě usínám." nebo "Po sladkém mám ještě větší chuť na sladké."

Reaktivní hypoglykémie nemusí znamenat, že máte nízký cukr podle laboratorních tabulek. Někdy stačí, že cukr klesne rychleji, než je mozek zvyklý, a ten spustí alarm, i když je hodnota stále v normě. 

Co bývá vidět na krvi?

Právě tady je problém, protože mnohdy vůbec nic. Glukóza nalačno bývá normální, HbA1c (glykovaný hemoglobin) bývá normální.

A přesto se žena necítí dobře.

Nejvíce informací často přinese:

• inzulín nalačno,
• inzulínová křivka,
• glukózový toleranční test.

Co pomáhá?

• více bílkovin,
• kvalitní snídaně,
• nefungovat celý den na kávě,
• nevynechávat jídla,
• neřešit hlad sladkostmi. 

3. Hyperinzulinémie: problém, který bývá schovaný roky

Hyperinzulinémie znamená chronicky zvýšenou hladinu inzulínu. A právě tady se často rodí budoucí inzulínová rezistence.

Co je důležité pochopit?

Mnoho lidí si myslí:

vysoký cukr = problém.

Dost často slyším v poradně: "Cukr mám v pořádku, nemůžu mít inzulínovou rezistenci". Jenže často je to přesně naopak. Inzulín může být zvýšený roky nebo desetiletí. A cukr v krvi (glykémie) je stále normální. Právě proto bývá hyperinzulinémie přehlédnutá. 

Inzulín může být zvýšený roky než se projeví zvýšená hladina cukru (glykémie) v krvi. Slinivka dlouhodobě dokáže kompenzovat zvýšenou hladinu cukru v krvi, proto nestačí sledovat jen hladiny glykémie a HbA1c, ale především inzulín nalačno, HOME-IR + vaše subjektivní projevy. 

Typické projevy

• chutě na sladké,
• přibírání v oblasti břicha,
• únava po jídle,
• mozková mlha,
• problémy s hubnutím,
• PMOS (dříve PCOS),
• akné,
• záchvatovité přejídání,
• večerní vlčí hlad.

Zajímavý signál

*Lara Briden upozorňuje na jeden klinický postřeh: Někteří lidé s hyperinzulinémií se pravidelně budí kolem 3. hodiny ranní. Může jít o reakci organismu na noční pokles glukózy při dlouhodobě zvýšeném inzulínu. Samozřejmě nejde o diagnostické kritérium, ale o zajímavou souvislost.

Jak poznat, co se týká právě vás?

Protože podobné příznaky nemusí znamenat stejnou příčinu.

Dvě ženy mohou mít:

• chutě na sladké,
• únavu,
• propady energie.

A přitom jedna bude řešit dysautonomii a druhá hyperinzulinémii.

Dobrá zpráva?

Čím dříve pochopíme, zda za potížemi stojí nervový systém, kolísání cukru nebo chronicky zvýšený inzulín, tím snáze najdeme cestu zpět k energii, stabilitě a pocitu, že se ve svém těle zase cítíte dobře.

Chcete zjistit, zda se vás týká inzulínová rezistence nebo hyperinzulinémie?

Stáhněte si zdarma můj e-book o inzulínové rezistenci, kde najdete nejčastější příznaky, souvislosti i první praktické kroky, které můžete začít dělat už dnes.