Ještě před pár lety jste zvládala práci, děti, domácnost i tisíc drobností kolem. A teď vás rozhodí hrnek ponechaný na lince, poznámka partnera nebo e-mail, nad kterým byste dříve mávla rukou. Chvíli jste v pohodě, pak podrážděná, úzkostná nebo vám bez zjevného důvodu tečou slzy. Perimenopauza totiž nemění jen menstruaci. Mění také způsob, jakým mozek reaguje na stres, nedostatek spánku a běžnou každodenní zátěž. A svou roli v tom hraje kolísání estrogenu, úbytek progesteronu i změny serotoninu, dopaminu a zklidňujícího systému GABA.

Perimenopauza mění hormony, mozek i naši toleranci k tomu, co jsme dříve zvládaly

"Já se vůbec nepoznávám." "Vždycky jsem toho zvládla hodně. Teď mě rozhodí úplná maličkost." "Jeden den jsem úplně v pohodě a druhý bych nejraději všechny poslala někam." "A pak je mi to líto."

Tohle jsou věty, které od žen kolem čtyřicítky slýchám velmi často.

A někdy je slyší i ony samy od svého okolí: "Ty ses nějak změnila." Ano. Možná opravdu změnila.

Jenže vysvětlení bývá mnohem zajímavější než prosté: "To jsou hormony."

Perimenopauza totiž není jen období, kdy postupně ubývá estrogen. Je to několik let trvající přestavba, během které mohou hladiny hormonů výrazně kolísat – a mozek se těmto změnám musí neustále přizpůsobovat.

A právě mozek je pro pochopení náladovosti zásadní.

Perimenopauza není pomalé vypínání estrogenu

Představa, že se blíží menopauza, estrogen postupně klesá a my se kvůli tomu cítíme hůře, je příliš jednoduchá.

Zejména v časnější perimenopauze může estrogen naopak vystřelovat velmi vysoko a následně prudce klesat. Současně začínají být častější cykly bez ovulace a tím přicházíme o pravidelnou tvorbu progesteronu.

Lara Briden právě kolísání estrogenu a postupnou ztrátu progesteronu považuje za důležitou součást vysvětlení, proč mohou být některé ženy v perimenopauze podrážděnější, úzkostnější nebo emočně mnohem citlivější.

A dnešní neuroendokrinologie tento princip posouvá ještě dál.

Hormony totiž komunikují s mozkem

Estrogen a progesteron jsou hormony, které řídí mnohem víc než jen menstruaci. Mozek má jejich receptory a změny hormonálního prostředí ovlivňují systémy, které pracují například se:

serotoninem – nálada, pocit pohody, spánek,

dopaminem – motivace, odměna, energie,

GABA – zklidnění nervového systému,

ale také s noradrenalinem, stresovou odpovědí a neurosteroidem allopregnanolonem.

Právě allopregnanolon vzniká z progesteronu a ovlivňuje GABA-A receptory – tedy jeden z hlavních "brzdicích" systémů našeho mozku.

Proto není překvapivé, že hormonální výkyvy mohou u citlivější ženy změnit způsob, jakým její mozek reaguje na stres.

A v běžném životě to může vypadat úplně obyčejně.

Dříve dítě nechalo hrnek na lince.

Zvedla jste ho a dala do myčky.

Teď se podíváte na ten stejný hrnek a máte chuť vybuchnout:

"PROČ TADY PO VÁS POŘÁD VŠECHNO UKLÍZÍM?"

Nejde o hrnek jako takový, ale o to, že vaše kapacita absorbovat další podnět může být v tu chvíli úplně jiná.

Proč jeden měsíc ano a druhý ne?

To je další typický znak. Některé ženy mi říkají:

"Já vůbec nevím, podle čeho to funguje. Jeden měsíc jsem před menstruací úplně v pohodě a další bych nejraději odjela sama někam do lesa."

Právě nepravidelnost ovulace a velké hormonální výkyvy mohou znamenat, že jednotlivé cykly už nejsou hormonálně stejné. Proto se mohou měnit i jejich psychické projevy. A pokud jste bývala citlivá na hormonální změny už dříve – například jste měla výrazné PMS nebo PMDD – může být perimenopauza obdobím, kdy se tato citlivost znovu výrazněji projeví.

A potom přijde špatná noc…

Tady začíná další část skládačky. Hormonální změna zhorší spánek, nával vás dvakrát probudí. Ve čtyři ráno už koukáte do stropu, ráno vstanete nevyspaná. Musíte si proto dát kávu a odpoledne přichází energetický propad. Večer máte chuť na sladké. A zároveň máte mnohem menší toleranci vůči dětem, partnerovi, kolegům a dalším požadavkům. Další noc zase nespíte dobře. A máme krásný začarovaný kruh.

Moderní pohled na psychiku v perimenopauze právě proto mluví o jakémsi "domino efektu": hormony, vazomotorické symptomy, fragmentovaný spánek, stres a psychosociální situace ženy se vzájemně ovlivňují. Potřebujeme najít tu první kostku domina, se kterou můžeme něco udělat.

Co se tedy vyplatí zkontrolovat?

Když za mnou přijde žena s výraznou změnou nálady, nechci automaticky všechno připsat perimenopauze. Dívám se na celý příběh. Zajímá mě: 

Jak spí?

Jak jí?

Má dostatek energie?

Nejede celý den na kávě?

Nezažívá propady glykémie?

Jaký má pracovní stres?

Hýbe se?

Jak funguje štítná žláza?

Jak vypadá železo a ferritin?

Vitamin D, B12, folát?

A samozřejmě – co se děje v jejím životě?

Protože hormony mohou změnit naši odolnost vůči stresu, ale ne každá podrážděnost je hormonální problém.

Co můžeme udělat prakticky?

Tady bych začala úplně od základů.

Stabilní energie během dne

Pokud se k hormonálním výkyvům přidávají ještě prudké výkyvy glukózy, nervový systém dostává další zátěž, proto doporučuji  jednoduchý základ:

bílkovina + zelenina/vláknina + kvalitní tuk + přiměřená porce sacharidů.

A pozor – zejména u žen, které jsou hodně aktivní, bych sacharidy automaticky neomezovala, protože nervový systém potřebuje energii.

Spánek před vším ostatním

Pokud spíte pět hodin, žádný doplněk stravy nedokáže dlouhodobě kompenzovat následky chronického spánkového deficitu. Pohlídáme tedy modré světlo večer, alkohol, pozdní prací, návaly nebo tím, proč se žena pravidelně budí ve tři ráno.

Pohyb, ale ne další výkon

Pohyb pomáhá nejen metabolickému zdraví, ale také psychické pohodě. Současné integrativní přístupy proto kombinují pohyb, výživu, práci se stresem a podle potřeby další kroky. Ženě, která už jede celý život na výkon, bych nepřidávala další úkol: "Musíte ještě pětkrát týdně cvičit." Někdy potřebujeme nervový systém spíš naučit, že může také vypnout.

A co doplňky stravy?

Tady bych byla stejně jako u návalů opatrná s univerzálním "balíčkem pro perimenopauzu".

Hořčík mám ráda jako základ zejména tam, kde se přidává napětí, stres, svalová tenze nebo horší spánek. Neprodávala bych ho ale jako léčbu perimenopauzální náladovosti.

Omega-3 mastné kyseliny dávají smysl z hlediska celkového kardiometabolického a nutričního kontextu. U nálady jsou výsledky studií zajímavé, ale nikoli natolik jednoznačné, abych slibovala, že kapsle s omega-3 vyřeší podrážděnost v perimenopauze.

Vitamin D doplňuji především podle jeho hladiny a celkového zdravotního kontextu. Ani tady neplatí "náladovost nasadíme vitamin D".

A důležité jsou také B vitaminy, zejména pokud je ve stravě jejich nedostatek nebo laboratorně zjistíme nízký folát či B12. U nich bych opět pracovala cíleně, nikoli stylem "každá žena po čtyřicítce potřebuje vysoké dávky B-komplexu". Zajímavá se v tomto kontextu jeví vit. B6, ale i zinek nebo drmek, ale tam už pracujeme opravdu individuálně. 

Právě u suplementace je pro mě naturopatický přístup hlavně o otázce: Co potřebuje tato konkrétní žena?

Výzkum nutričních intervencí pro úzkostné a depresivní symptomy v menopauzálním přechodu sice nachází celkově určitý efekt, jednotlivé studie jsou ale velmi různorodé. Proto bych suplementaci vnímala jako jednu část skládačky, nikoli hlavní řešení.

A možná za to tentokrát hormony nemohou

Je tu totiž ještě jeden pohled na "náladové ženy po čtyřicítce", který mi přijde důležitý. Možná jsme se také změnily my.

Lépe se známe. Víc víme, co nám dělá dobře a co nás vyčerpává. Začaly jsme si více vážit svého času. Naučily jsme se říkat ne.

A některé věci, které jsme dvacet let tolerovaly, už jednoduše tolerovat nechceme. Pro vás je to možná zdravě nastavená hranice. Pro člověka, který byl zvyklý, že jste ji neměla, ale můžete najednou působit jako někdo úplně jiný.

A možná uslyšíte: "Ty ses nějak změnila." Ano i to je možné a je to v pořádku.

Kdy už náladovost nepřipisovat jen perimenopauze?

Podrážděnost a větší emoční citlivost do menopauzálního přechodu patřit mohou. Výrazná úzkost, dlouhodobě depresivní nálada, ztráta radosti, neschopnost běžně fungovat nebo myšlenky na sebepoškození ale nejsou něco, co bychom měly jednoduše "přetrpět jako přechod".

Perimenopauza může být obdobím zvýšené zranitelnosti pro poruchy nálady a zaslouží si adekvátní odbornou pomoc.

A stejně jako u návalů platí: naturopatie a konvenční medicína nemusí stát proti sobě.

Když se mění pravidla hry

Možná právě tohle je jedna z největších změn perimenopauzy.

Tělo už nám nedovolí tak snadno přehlížet a tolerovat:

- málo spánku,

- chronický stres,

- nepravidelné jídlo,

- život bez regenerace,

ale někdy ani vztahy a situace, které nám dlouhodobě nevyhovují.

Proto mám ráda pohled Lary Briden na perimenopauzu jako na určitý barometr zdraví. Hormonální změny nemusí vytvořit všechny problémy od nuly. Často jen zesílí hlas systémů, které už byly citlivější. 

A možná proto bychom se měly ptát: "Co teď moje tělo a můj život potřebují jinak?"